…letos oslavíme již 65 let od konce druhé světové války? Není to moc veselé téma, ale tak mě napadlo podívat se na tu část lidství, na niž nikdo není pyšný – na války. Může nás snad trochu utěšovat, že i ve válkách se občas zablýsklo dobro.

Protivníci protivníků

Kdyby tak ostrogótský vojevůdce Totila nechal jednu svou polovinu osobnosti odpočívat a rozvíjel jen tu druhou. V letech 541–552 byl králem a podařilo se mu ovládnout téměř celou Itálii. Byl skvělý bojovník, chytrý a talentovaný vojevůdce a proslul svým dvojím vystupováním – mimořádně moudrými a laskavými skutky i výjimečnou pomstychtivostí. Totila zacházel s římskými zajatci, které získal při dobývání Říma, tak laskavě, že se mnohdy připojili k jeho vojsku a bojovali proti svým krajanům. Svým vojákům nedovolil plenit dobytá území a místní obyvatele vybízel k tomu, aby nadále pracovali na svých polích a živili se svými řemesly. Nepřátelské vojáky nechal po vyhrané bitvě odejít. Proti těmto velkorysým skutkům ostře vystupují jiné záznamy o jeho krutém zacházení s lidmi. Paradoxně jako nejvíce odsuzující působí líčení události, která byla tak strašlivá, že se ji autor zdráhal zapsat: „…z obyvatelů neušetřili Gótové ani jednoho, nýbrž všechny je pobili i s biskupem města, a to takovým způsobem, že i když jej dobře znám, nebudu o něm vypravovat, abych nezanechal budoucnosti vzpomínku na takovou nelidskost.“

Připravit papíry k palbě…!

Vyspělá kultura se pozná podle toho, že je jí bližší pero než zbraň. Taková společnost má pak i bitevní děla papírová! Řeč je konkrétně o staré Číně. Číňané nebyli příliš zdatní kovolijci a rovněž nedoceňovali „schopnosti“ děla, proto ho nevyráběli ze železa, ale z bambusu a papíru. Podle toho také vypadala trvanlivost těchto zbraní, ovšem na druhou stranu byl jejich výhodou snadný transport a nenáročná výroba. Když se začala stavět děla v Evropě, posloužilo k výrobě od samého počátku železo. První děla neměla v boji větší užitek než ten, že protivníky náležitě postrašila a vyplašila jejich koně, ale víceméně jim neublížila. Po určitém vývoji se děla zdokonalovala a například při dobývání Konstantinopole Turky v roce 1453 bylo použito tak ohromných a těžkých bronzových děl, že musela být postavena až na místě obléhání, jinak by nebylo možné je ani dopravit na bojiště. Děla pak pálila a pálila na konstantinopolské hradby, až toto velkolepé město nakonec padlo.

Mír přibližně na 60 m2

Válka často ukáže, že nepřátelé jsou také obyčejní lidé. Olomoučtí občané si to mohli ověřit v roce 1758 při obléhání jejich města pruským vojskem. Na Horním náměstí byl jen čtyři roky předtím dostavěn monumentální morový sloup Nejsvětější Trojice, aby oslavoval slávu Boží a představoval vděk lidí za ukončení moru, který trýznil Moravu v letech 1714–1716. Sloup je vysoký 32 metrů, jeho součástí je malá kaple a jedná se o největší sousoší v České republice. Olomoučtí na něj byli od počátku náležitě hrdí, protože všichni stavitelé a umělci, kteří se na jeho tvorbě podíleli, pocházeli z Olomouce. Když tedy došlo na obléhání města Prusy, byl sloup několikrát zasažen dělovými koulemi. To se olomouckých pochopitelně hrubě dotklo, a tak se bez ohledu na nebezpečí bitvy vypravilo procesí za pruským generálem Jamesem Keithem a žádalo, aby vojáci na sloup nestříleli. Generál přijal žádost s pochopením a od té chvíle se dělové koule sloupu vyhýbaly. Na památku této události nechalo město do sloupu vsadit pozlacenou napodobeninu dělové koule. Dnes patří olomoucký morový sloup mezi světové dědictví UNESCO.

Celý článek najdete v čísle duben-květen