O vstupu do manželství uvažuje v současné době kolem dvaceti procent párů. Sedmdesát procent naopak zastává názor, že na spokojené soužití nepotřebuje úřední „štempl“. Za posledních pár let také vzrostl počet nemanželských dětí, a to o čtyřnásobek. Stejnou úměrou se ale navýšil také počet problémů spojených s „nesezdaným“ životem. Zkrátka i tady platí známé úsloví: „Každá mince má dvě strany.“
Pakliže manželé nepodepíšou předmanželskou smlouvu, která blíže specifikuje majetkové vztahy, je společné jmění nabyté v manželství děleno rovným dílem mezi oba manžele. Manžel i manželka tak mají například na věci pořízené do společné domácnosti stejný nárok. V případě rozvodu se majetek rovným dílem opět dělí na dvě poloviny. Zatímco druh a družka tento nárok nemají a jakýkoli majetek je třeba prokázat. Problém může být třeba i s hypotékou. Ženatý muž, který si vezme hypoteční úvěr, ručí rázem společným majetkem. Nabytá nemovitost je pak z poloviny automaticky i manželky, byť ji třeba zaplatil celou on. Vezme-li si druh hypotéku na byt na dobu deseti let a po pěti letech se se svým protějškem rozejde, družka nemá nárok ani na část bytu, a to i pokud do něj investovala (tedy pakliže nemá notářsky ověřený dokument, který by ji opravňoval k části bytu či k vyplacení investovaných peněz).
Na druhou stranu je zákonná manželka povinna za manžela převzít i dluhy v době jeho indispozice - pracovní neschopnosti, úmrtí atd. Přítelkyně za dlužné pohledávky svého přítele nenese naopak žádnou odpovědnost.
Manželské páry se také rozcházejí méně, než páry partnerské. Jelikož rozvod s sebou nese vleklé vyřizování. K rozvodu manželské páry přistupují většinou, až když je manželství trvale a hluboce rozvráceno vnějšími okolnostmi a už zde není pozitivní vize do budoucna na nápravu. Za rozchody partnerských párů mohou stát i méně závažné problémy, protože je celý proces daleko rychlejší a jednodušší.
Téměř týmž dnem, kdy se obyčejný milenecký vztah stane právoplatným manželstvím, vzniká i zvláštní nárok na protějšek. Partneři k sobě začnou přistupovat s vědomím „teď si můj/moje“. Tento názor zastává široká řada psychologů. Skoro denně se setkávají s manželi, kteří přiznávají, že se vnímání toho druhého po svatbě změnilo. Manžel nebo naopak manželka začne mít větší nároky. Považuje svoji polovičku za součást sebe. V praxi se může jednat o to, že manžel vyžaduje po manželce, aby s ním trávila každou volnou chvíli, protože má na ni ze zákona nárok, či chce manželka pomalu vědět přesné souřadnice manžela, protože má právo vědět, kde a s kým se pohybuje. A přestože si každý novomanželský pár říká, že jim se to zrovna nestane, většinou je jen otázka času, kdy k tomuto problému sklouznou.