Na začátku podotýkám, že nejde o kutí piklů velkoformátových, kutých od úrovně poslanců, ministerských úředníků, sekretářů, ministrů, tajemníků, panovníků a prezidentů. Ti o svých piklech lžou jako když tiskne – a mnoho z těchto lží se pak opravdu tiskne, a my si je odnepaměti čteme v knihách, memoárech a denním tisku. Z takto ukutých a lžemi opředených piklů výše postavených chlapů jsou nejznámější první a druhá světová válka.

Fantasmagorie

My se budeme zabývat zatloukáním piklů kutých muži, kteří se zatím k vrcholové politice nedostali (šanci má ovšem každý z nich, víte, koho si začasté zvolíme!). Pikle, které kují, jsou pak dvojího druhu – těm nebezpečným se výstižně říká sviňárny, a že je budou jejich konstruktéři zatloukat i při lámání v kole se předpokládá jaksi samozřejmě. Těm bezpečně bezpečným říkáme pikle fantasmagorické – a o těch bude dneska řeč. Muži o nich lžou těmi nejprostšími a nejvšednějšími větami. Jarda přijde domů (s pěti pivy a dvěma rumy v krvi) a manželka se ho zeptá: Tak co, co Zdenek? A Jarda odpoví: Dobrý. – A co říkal? – Tak všeobecně. Pokecali jsme, všecko jsme probrali, znáš to. Manželka se dál neptá, o Zdenkovi a jeho životě ví své z drbů sousedek, a Jarda ty věty zají sekanou a zapije vodou z kohoutku. Že před večeří zaševelila kuchyní nehorázná zatloukací lež („pokecali jsme, všecko jsme probrali“), která zakryla pikle nejtěžšího kalibru, by Jardovu manželku ani ve snu nenapadlo.

A přece! Jarda se Zdenkem za dvě hodiny u rohového stolu chutě ukuli pikle, jejichž výsledkem bude: fyzická a úplná likvidace Bruselu, sídla EU; sofistikované přepadení a dvojí pomilování nové prodavačky z pekárny; zapletení nenáviděného trenéra místní fotbalové jedenáctky do aféry s nákupem předražených korejských ponožek a rakouských suspenzorů, a do čtveřice všeho zákeřného vydání knihy pod jménem našeho nejznámějšího spisovatele, která bude tak suprová, že nikdo neuvěří, že ji napsal on, a ten hezoun (za hezouna ho pokládají oba, Jarda mu závidí nos a bradu, sportovec Zdenek pevné hýždě a lýtka) nebude mít šanci dokázat, že ji nenapsal, a tak bude tvrdit, že ji napsal (a kritici, kteří se s ním rádi ukazují v nóbl restauracích, se budou v denících velkohubě ptát: A proč by ji napsat nemohl? Každý Beethoven napíše jen jednu Osudovou, která ho učiní slavným a věčným!). Když pak po půl roce vystoupí naši dva piklíři s pravdou pravdoucí a se všemi nezpochybnitelnými důkazy, hezoun bude navždy odepsán.

Kujme pikle

To všechno, co jste četli na několika předešlých řádcích, týkajících se namočení literární hvězdy do totálního průšvihu, byl stručný přepis rozhovoru, který se odehrál mezi Jardou a Zdenkem u onoho rohového stolu po třetím pivu a prvním rumu. Jak to kutí literárního skandálu začalo? No jednoduše. Jak už tak každé kamarádské kutí piklů u pivka začíná. Zdenek řekl, že jeho mamča čte další pitominu od tý naší „slohovkýho stár“, čímž pohodil na stůl báječné téma. Jarda ho okamžitě popadl a potěžkal, a když zjistil, jaké možnosti skýtá, zazářila mu očka a už jel: Ty, poslyš, to by byl fór napsat tu nejlepší knížku na světě a vydat ji pod jeho jménem! No a už to jelo! Zdenek se chytil a snování sítí, do kterých bude pan spisovatel lapen, jelo jak po másle.

Celý článek najdete v čísle prosinec - leden