Ale to je kec, pánové! To mi chcete napovídat, že byste si to dneska tou vaší boudou s chutí neprofrčeli znova? Při těch parádně uvolněných mravech? Při té možnosti pasovat matku a otce na advokáty, kteří vlítnou do školy pokaždé, kdy vám bílá tvář kantorská napaří sérii koulí, poznámku nebo nedej bůh podmíněné vyloučení? Dřív se rodiče přidávali na stranu školy, a jak víte, nebyl to pro nás žádný med. Dneska? Máte-li geniálně připravenou půdu, a celý půl rok kantorský sbor doma mazaně pomlouváte, a naděláte z nich potvory pomstychtivé, blbé, neschopné a vzteklé, a na vás zasedlé!, máte vyhráno.

Samé plusy

Advokátní komora složená z rodičů vašich spolužáků si už s těmi, kteří vám dělají ze života peklo, poradí. To je první plus. A druhé? Internet. Zatímco ve firmě dostanete přes prsty, když brouzdáte v jeho kalných vodách (ale brouzdáte!), škola vás za brouzdání pochválí. Vlastních hlav dnes ve škole netřeba. Co nevím, najdu. Co jsem línej vymýšlet, opíšu. Když se ve škole nudím, hraju si. Námořní bitva se spolužákem dá se vysvětlit tím, že je to přípravná práce na referát o Bitvách v Pacifiku za 2. světové války. Jste-li přistiženi při prohlížení fotografických aktů, lehce se obhájíte tím, že si hledáte vhodné kresby pro kopírování do výtvarné výchovy. Trvá-li učitelka na tom, že je to pustá výmluva, ukážete prstem na fotku modelky a přidrzle prohlásíte - A to mi chcete říct, že todle nekreslil Mikelandželo da Vinči?! (Co s vámi ta nebožačka tak asi zmůže? V duchu si maximálně poklepe na čelo a raděj jde o třídu dál!). Internet má samozřejmě pro dnešní školáky i jeden malý háček, úplný lautr vůl může být chytrým internetem lehce zaveden na scestí – ale to by se nás, repetentů po letech, netýkalo. Dostane-li náš dnešní pokračovatel zadání: Najděte si něco o Mozartovi, může si krutě naběhnout. Zadá heslo Mozart a na první stránce se objeví: Mozart, stylová kavárna Praha 1. – Mozartovy koule? Z Vídně! – Ski Amadé, na lyže do Alp! – 100 000 citátů: Moji Pražané mi rozumějí! Znáte to. My už víme, že musíme klikat tak dlouho, až se doklikáme k W. A. Mozartovi, hudebnímu skladateli. Oni ne. Nevíš-li kdo je Mozart, těžko budeš hledat skladatele. Ale zas mají výhodu, že počítače dneska ovládá i babička, strejda nebo máma, a není nic lehčího, než se jim vrhnout kolem krku a pubertálním hlasem zamutovat - Hele, babi, mám fotbálek, povinnej, vyjeď mi ňákýho Mozatra, dik! Pusa!

Ať žije technika

Technika zkrátka dnešním školákům nahrává. Mají-li v iPhonu navigaci, celý školní rok si nemusí pamatovat, kde vlastně sedí (anebo kde je která odborná třída). Můj synovec má na iPhonu Pravidla českého jazyka. Když šel letos k maturitě, zeptal se ho můj brácha, tedy jeho otec, hele, s jakým „i“ se píše slovo maturita. A frajer synovec prohlásil - V tomdle případě se na iPhonek koukat nemusím, chy ky ry dy ty ny, maturYta. Odmaturoval. No dobrá, hochu, ale raděj budiž k ničemu Připustí-li tě s touhle všeobecnou inteligencí s IQ v červených číslech k něčemu, hrozí zánik planety! Což ovšem dnešní mladí pánové a dámy neřeší. Že by mohli blbostí cokoli zavinit, to si ani v nejmenším nepřipouští.

Celý článek najdete v čísle srpen - září