Sobota 19.5. 2012 | svátek má: Ivo

Pod dozorem dětí

Co si budeme namlouvat, s příchodem dětí nastane v každém vztahu zlom. Do té doby jsme si mohli doma chodit s partnerem nazí třeba celý den a provozovat sex kdykoliv a kdekoliv – stačilo jen zatáhnout žaluzie před zvědavými sousedy. Jenže teď nás malá všetečná očka sledují na každém kroku...

Zatímco v dobách našich babiček bylo obnažené tělo obvykle jedno velké tabu, dnes se děti odmalička setkávají s nahotou. Nikoho už nepobouří žena opalující se na pláži „nahoře bez“ anebo milostná scéna v romantickém filmu. A tak i v úzkém kruhu rodinném se mění zvyklosti a nezahalujeme se před dětmi tolik, jako to třeba dělávali naši rodiče nebo prarodiče.

„Vzhledem k mému věku jsem vyrůstal v době prezidentů Gottvalda, Zápotockého a Novotného a tehdy byly „in“ spíše montérky,“ vzpomíná František Hájek. On sám má však přístup k nahotě mnohem otevřenější, než tomu bývalo za dob jeho mládí. Se svými dětmi vyjížděl na nuda-pláže v NDR či Jugoslávii a dnes má dokonce cestovní kancelář Natur Travel, jež se specializuje na zájezdy pro naturisty a nudisty. „Domnívám se, že pokud je nahota rodičů a dětí v rodině řešena rozumně, není na závadu. Na jednu stranu je přirozené, že se nebudou rodiče před dětmi zamykat v koupelně, nebudou se úmyslně koupat v bazénu na zahradě v plavkách, zejména když jsou například zvyklí chodit na nudistické pláže. Na druhou stranu není normální pobíhat nahý v obývacím pokoji, povalovat se na gauči u televize či sedět nahý u nedělního oběda. Také samozřejmě záleží zejména na vzájemných vztazích v rodině a zvyklostech uvnitř této základní buňky společnosti – jiné vztahy budou v rodině naturistů, jiné vztahy v rodině katolíků a zcela odlišné v rodině muslimů...“

To, že v různých rodinách platí rozdílný přístup potvrzuje i dětská psycholožka Mgr. Alena Vávrová (www.detsky-psycholog.cz): „Tuto oblast života vnímám na podobné úrovni jako způsob, jak se rodina stravuje, komunikuje spolu, řeší své problémy, zkrátka jako velmi specifický, v každé rodině odlišný způsob přístupu. Jako jeden dílek puzzle, který dohromady s ostatními vytváří jedinečnou atmosféru každého domova, a tak i jedinečný vtisk do života dětí. A co se týče mého osobního přístupu, mám zatím malé dítě, před kterým téma nahoty neřeším, chovám se zcela přirozeně, v souladu se svými pocity a potřebami.“

Stydliví puberťáci

Právě věk však hraje důležitou roli v otázkách nahoty. Když si domů přineseme malé miminko, asi nikoho z nás nenapadne řešit, jestli před ním můžeme chodit, jak nás Pánbůh stvořil. Jenže z nemluvňátka se brzy stane malý zvědavec a začne si všímat, že „tatínek má mezi nohama něco úplně jiného než maminka“. A samozřejmě začnou dotazy typu: „A proooč?“ Je to snad povel k tomu, že bychom se při přechodu z koupelny do ložnice měli raději zahalovat, abychom nemuseli nic vysvětlovat?

„Nahotu rodičů děti vnímají tak přirozeně, jak přirozeně ji vnímají rodiče, a do spojitosti se sexuálními prožitky ji děti dávají až s počátkem puberty, cca od 10-11 let výše. Tehdy se také začíná většina z nich stydět před svými rodiči, ať už je nahé dítě nebo rodiče. Pokud však rodiče svou nahotu řeší jako „problém“, vytvářejí kolem ní tabu, mluví o ní jako o něčem nepřijatelném, nezdravém, pak tak svoji nahotu bude prožívat a vnímat i dítě a začne se stydět, bez ohledu na věk. Stud je pocit spojený s tím, že děláme něco špatně, jinak, než se očekává, čekáme nějaké odsouzení, trest. S příchodem puberty děti začnou nahotu spojovat se sexem, a protože to je pro ně oblast zcela nová a nepoznaná, mají dojem, že je to něco špatného a stydí se za to. Je to přirozené a zdravé a je také nutné stud dětí respektovat. Potřeby dětí jsou v tomto ohledu důležitější než potřeby rodičů a rodiče by se dětem měli přizpůsobit, například nechodit před dětmi nazí, když si to děti nepřejí,“ říká Alena Vávrová.

„Domnívám se, že v určitém věku může být dětem domácí nahota nepříjemná, obvykle v pubertě. Ale ona si mládež dokáže velmi jasně a silně říci, co jí vyhovuje a co nikoliv. Takže není co řešit, stačí jen naslouchat,“ souhlasí František Hájek.


Celý článek najdete v čísle říjen-listopad