Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Léta odborných i laických výzkumů prokázala nade vší pochybnost, že to, co nebývá nejmenším problémem na začátku vztahu, se s ubíhajícím časem stává stále složitějším a namáhavějším, místy dokonce téměř nemožným. Má to přirozeně svou logiku. V začátcích se obě hrdličky snaží ukázat, co všechno nejlepšího v nich je, ale spolu s postupujícím časem začne na povrch vyplouvat tvář reality se všemi svými vráskami, jizvičkami a stopami po akné. Zatímco v počátcích vztahu není pro muže problém udělat pro svou vyvolenou téměř cokoliv v jakoukoliv denní či noční hodinu, po nějaké době nastává boj o splnění vyslovených přání. Anebo taky příkazů. A poté, když se k sobě sestěhují, jak jde čas, je to nejmarkantněji vidět právě v otázkách péče o domácnost, kterou chlap prostě nemá zrovna zakódovanou v genech. Vždy je zajímavé vnímat při návštěvách u přátel, kteří žijí jako singles, jak je naprosto rozdílná atmosféra v bytech žen a u samotných mužů. Což nutně neznamená, že žijeme jako prasata v chlívku. Ale děláme v podstatě jen to nejnutnější, aby domácnost fungovala, a tak těm našim obydlím většinou schází atmosféra tepla domova, kterou vytváří žena tím, že má větší sklony o příbytek pečovat a zkrášlovat ho.

Není růže bez trní. Takže si v rámci objektivity přiznejme, že ani ženy v tom nejsou zcela nevinně. Na začátku nemá Miláček problém zaujmout místo u plotny třeba ve 3 ráno, aby uspokojila chutě svého hrdiny. Jenže s přibývajícím časem se z hrdiny stává noční dobyvatel ledničky tvořící svépomocí tu více tu méně poživatelný pokrm k ukojení hladu. Už slyším výkřiky, že se to přece nedá vůbec srovnávat, protože žena toho už tak dělá doma dost, rozhodně podstatně více než muž. Což je nezpochybnitelný fakt. Dokonce historický fakt. Vraťme se opět na úplný počátek příběhu o ženě a muži. Žena, jeskyně a udržování vesele plápolajícího ohně a chlap si lítá po venku, aby někde urval kus masa k opečení.

Celý článek najdete v čísle prosinec - leden