Jen co je chlap odložen dojatou maminkou do 1. třídy, rok co rok slyší od různých učitelů a profesorů, jak je ta příroda dokonalá a jak všecka její kolečka do sebe báječně zapadají. Poprvé o tomto tvrzení zapochybuje, když oslaví Kristova léta. Ano, příroda je v podstatě skvělá, potravinový řetězec funguje a zaoceánské lodě se mohou řídit podle hvězd, et cetera, etc. Po čtyřicítce zapochybuje notněji a přizná, že mu mohou být ukradené i deštné pralesy, naše zásobárna vody, i dojemná soužití různých živočišných druhů. V pětapadesáti pak prohlásí, že příroda je podvod a až do smrti mu to nikdo nevymluví.

A kdo za narůstající zklamání z údajně dokonalé přírody může? Roční období, které je za dveřmi. Jaro. Ať se psal rok 1808, 1908 nebo rok 2008, bylo jaro vždycky stejné. Naběhlé mízou, nabité vůněmi, čiřikající, hýkající, šustící, milující a oplodňující. Drzé, vlezlé, sahající horkými paprsky pod košili a hebkým vánkem nadzvedávající dívčí sukně. A chlapi ve věku 13 až 27 let s ním drželi krok. Jen se přihlásilo první teplou nocí, zastříhali ušima, nasáli vůně aprílových dnů rozšířenými nozdrami a jejich tělo se napjalo jako luk. Ha, je tu čas slastných okamžiků a smyslných orgií! Nalejeme se jako pupeny a budeme si pohvizdovat a budeme svádět a lovit a navádět vánek, aby zadul tak mocně, že se sukně holkám zvednou jako Marilyn Monroe nad větrákem na chodníku. Vyráželi do ulic a užívali si teplých modrých večerů a na lavičkách k sobě tiskli jednu, dvě, tři, čtyři dívky do týdne. Hahou! Námořníci vyrazili, běličky těšte se! Od třinácti do sedmadvaceti si pochvalovali: dobře to vymyslela matka příroda, ta mocná čarodějka, jaro nemá chybu a když to takhle s námi a jarem, které nám hraje do noty, půjde dál, řehtali se, bůh s námi, to budeme za pár let pěkně jetí borci!

Jenže! Přišly první jiné stavy, první svatební obřady, první otcovské povinnosti, první rodinné rozpočty, se kterými si není radno hrát, a hup, byla tu už zmíněná Kristova léta. Jen co se třiatřicetiletí chlapi otřepali z finančně náročných Vánoc a přežili ubíjející zimu, kdy děti měly co deset dní rýmu jako trám a ze školky tahaly domů všechny chřipky, které se mihly republikou, byl tu první jarní den a s ním i první závan eroticky a hříšně působící směsice vůní, která se drala do bytu s rozvěšenými plenkami a se řvoucím klučinou, třískajícím do otcových slabin polámaným traktůrkem. Manželka měla migrénu a tchýně v jednom kuse telefonovala, že jí kape sprcha, jestli by nebyl té lásky a ihned k ní nepřijel, aby vyměnil těsnění.

Celý článek najdete v čísle únor-březen 2009