„To byl nápad – svatba! Blázinec na novo, takhle brzo po Vánocích,“ hudrovala a oklepávala mokrý sníh z kabátu mamka Eva. „Prej se seznámili na Valentýna, tak bude svatba na Valentýna a rodiče starejte se!

A ještě k tomu v devět ráno, jinej termín už nebyl volnej, jo to špatně dopadne.“ Vrátili se právě s manželem z restaurace domluvit ,pití´,… ,,Hlavně pane vrchní, bude tu pět malých dětí, nezapomeňte jim nalít místo šampusu Rychlé špunty, jo a pro Tondu láhev Beefeateru, nic jinýho nepije…, fotografa, kameru a kytky si mladej objednal sám, snad nezapomněl na myrty. Druhá mamka Ivana počítala hosty, kdo s kým a v jakém autě pojede, kontrolovala adresy s oznámením, auta ozdobí ráno družičky a svědkové, dorty a zákusky dovezeme rovnou do restaurace, taťka s mlsnou slinou v koutku – dočetl svatební menu - v duchu projížděl náhradní trasu k radnici, protože Brožíkova ulice je rozkopaná. „Já myslím táto, že to máme všechno, Moraváci přijedou večer před svatbou, ještě zavolám Evě, jestli si opravdu vezme ten vínový kostým. Dvanáctého února ve čtyři ráno zoufale vzlyká mamka Eva rozespalé mamce Ivaně do telefonu: ,,Si představ, ten náš blb zapíjel svobodu, jeli se svědkem na kole - prý nějakou zkratkou, vymlátili se a jsou ve špitále, co budeme dělat??“ Zab ho, to je terno, takový nemehlo do rodiny, pomyslela si Ivana. Nemehlo si zlomilo klíční kost, svědek natrhnul stehenní sval, jejich obličeje dávaly tušit, že vyryli koleje až k poměrně daleké asfaltce. Pološílená mamka Eva chtěla okamžitě svatbu zrušit, ale narychlo svolaný krizový štáb jí to nedovolil. Nacpali ji tabletkami na uklidnění a obvolali hosty s taktní prosbou, aby se hlavně ženichovi nesmáli. Večer před svatbou byli téměř všichni hosté shromážděni v nevěstině rodném domě. Mamka Ivana je s úsměvem nakrmila, napojila a požádala o brzké uložení ke spánku, ať jsme ráno svěží! Poslední slabika zanikla v pronikavém zvonění. Za dveřmi vyřvávali dva mladíci nevalného vzhledu: „Mamko naše zlatá, tož jsme tu!“ Moraváci! Po odložení demižónů, kytary a klobás tahali z batohů košile a obleky. Zatímco to Ivana narychlo žehlila, Moraváci brnkali na strunný nástroj, hosté ožili a ochotně požívali obsah demižónů. Plán o pořádném spánku a ranní svěžesti nevyšel. Ráno v 7.30 byl přivezen nešťastný ženich, který se marně dovolával pozornosti, aby přítomným sdělil, že objednaná svatební kytice v květinářství není. Mamka Ivana odchytávala svatebčany, bodala jim myrty do hrudníků, mamka Eva s notnou dávkou zbytkového alkoholu pobrekávala (zvlášť, když periferně zachytila svého zohaveného syna), otec s novou dávkou alkoholu vyrazil do květinářství, kde se stručně leč výstražně projevil: „V 8.30 bude ta kytka na radnici nebo vám tady z toho udělám chýši jedovou!“ Nevěsta neprojevila ani trochu solidarity se svým nastávajícím a nepřizdobila se ani drobným obvazem. Naopak byla půvabná okouzlující, bez jediné chybičky – tím ještě zvýraznila ženichův handicap.

Celý článek najdete v čísle únor-březen 2009