Lisabon, jakoby chtěl sám o sobě potvrdit pravdivost tohoto rčení, otevírá svou náruč, aby objal milence toulající se ruku v ruce malebnými zákoutími této perly Portugalska a při tom zároveň upozorňoval, že každá mince má dvě strany. Snad jen zde totiž může návštěvník procházet ulicemi, kde je jedna strana lemována krásně upravenými domy s pověstnými kachličkovými fasádami a na druhé skomírají polorozpadlá obydlí poslepovaná plechovými záplatami.

Lekce historie

Pokud jste romanticky založení a dáváte přednost legendám před vědeckými fakty, pak vězte, že Lisabon prý založil na svých cestách bájný řecký král a mořeplavec Odysseus. A jestli vám toto vysvětlení nestačí, tak je tu moderní archeologie se svým zkoumáním historie, která tvrdí, že dnešní hlavní město Portugalska bylo osídleno již ve 12. století př. n. l. a zastávalo roli jednoho z fénických obchodních středisek. Odtud se také traduje jeden z výkladů původu názvu Lisabon. Féničané totiž místo při řece Tejo, kousek před ústím do Atlantského oceánu, pojmenovali Allis Ubbo, neboli bezpečný přístav. V punských válkách pak město stálo na straně Římanů a posléze se stalo součástí Římské říše. V této době přístav velice prosperoval a stal se i jedním z nejvýznamnějších středisek křesťanství na Pyrenejském poloostrově. Přestože se městem prohnali Vizigóti i Vandalové, tak největší stopy své nadvlády v něm až po dnešní čas zanechali Maurové, kteří tu strávili téměř čtyři sta let. Jako upomínku svého nepřehlédnutelného vlivu zde zanechali třeba pověstné azulejo, malované kachličky, kterými je obložena fasáda nejednoho domu. Tradiční barevnou kombinací je bílá a modrá. Azulejo mají za úkol domy nejen krášlit, ale také chránit před všudypřítomnou vlhkostí od moře. V roce 1147 pak město dobyl první portugalský král Alfonso a o více než sto let později se konečně stalo hlavním městem Portugalského království.

Povstal z trosek

Stejně jako vlivu osidlovatelů a dobyvatelů vděčí město za svou současnou podobu také přírodě. Nemyslím tím v tuto chvíli ani tak polohu přístavu na řece Tejo či rozložení města mezi sedm pahorků, ale spíše obrovskou a děsivou sílu přírody v podobě zemětřesení, které se událo 1. listopadu 1755. Právě tato přírodní katastrofa, následné požáry a vlna tsunami zničily velkou část Lisabonu. Portugalsko v té době zaujímalo pozici námořní velmoci a Lisabon byl jedním z nejdůležitějších přístavů v Evropě. Pravdou je, že v roce 1755 už jeho postavení pomalu upadalo a právě ničivé zemětřesení bylo jakousi poslední ranou do srdce města. V tento den zde zahynulo něco mezi 60 až 100 tisíci obyvateli. Nicméně Lisaboňané neklečeli na kolenou dlouho, zvedli se zase na nohy a začali budovat velkou část města znovu až do jeho současné krásy.

Národní hrdina

Lisabon a Vasco da Gamma jsou dvě jména neoddělitelně spjata se slavnou námořní historií Portugalska. S nadsázkou se říká, že téměř vše, co má ve městě nějaký význam, je pojmenováno po tomto nejslavnějším portugalském mořeplavci a objeviteli, který se narodil v polovině patnáctého století kousek od Lisabonu. V roce 1497 pak vyplul z lisabonského přístavu na svou objevitelskou plavbu do Indie. Po svém úspěšném návratu se stal národním hrdinou a dodnes je zde uctíván a oslavován. Časté místo návštěv turistů je jeho hrobka, ležící v Klášteře sv. Jeronýma, který nechal kromě dalších staveb král Manuel I. vybudovat na počest Vascova objevu. V Jeronýmském opatství se také nachází Muzeum námořnictví, které návštěvníka provede celou slavnou námořní historií Portugalského království.

Malý, ale nádherný

Současný Lisabon se rozkládá na nevelké ploše 85 km2 a jeho obyvatelstvo čítá něco kolem půl milionu, avšak se započtením okolí města už jsou to miliony tři. Kdysi se věřilo, že za portugalským pobřežím se nachází jenom oceán a dodnes je Lisabon nejzápadněji položeným hlavním městem Evropy, což celoročně zajišťuje dlouhé hodiny slunečního svitu, a tak je toto město stvořené nejen pro lásku, ale se svým pověstným nádherným světlem také pro fotografy. Jak už bylo zmíněno, tak město leží na severním břehu řeky Tejo, kousek od jejího ústí do oceánu, a díky zúžení tvoří výborný přístav. Je také nazýváno Městem sedmi pahorků, a to jednoduše proto, že prostě leží na sedmi pahorcích. To dělá zajímavou i místní hromadnou dopravu, jelikož zde jezdí různé výtahy a kultovní žluté lanovky, které vypadají jako staré tramvaje. Není žádným překvapením, že Lisabon je nejbohatším městem Portugalska a velká část příjmů do pokladny plyne právě z přístavu a cestovního ruchu. Z ptačí perspektivy pak město vypadá jako skutečný ráj milovníků přírody. Zeleň, stromy a celé lesy rozkládající se na úrodné půdě mezi kopci u řeky. Lisaboňané se o své životní prostředí starají, takže zde může návštěvník spatřit mnoho starých chráněných stromů a když má štěstí, tak třeba i několikatisícová hejna plameňáků poblíž nejdelšího mostu, pojmenovaného po kom jiném, než Vasco da Gammovi.

Celý článek najdete v čísle únor-březen