Přemýšlíte, proč krotit draka, když podzim je daleko a nejste malé děti? Právě teď, když slunce tak šajní a vy máte chuť vyzkoušet něco zcela jiného, co jste ještě nezažili, něco plného adrenalinu a pokud možno u moře? Pak jsme na stejné vlně.

Bude řeč o kiteboardingu, který obsahuje neodolatelný mix rychlosti, výšky, boje s přírodními živly a velké dávky vzrušení.Jeden můj kámoš Luďánek se zmínil, že kiteboardinguje. Se zapálením začal vysvětlovat, že zjednodušeně řečeno kiter (osoba řídící draka) se nechává táhnout řiditelným kitem (drakem, vzdáleně by se dal připodobnit paraglidingovému křídlu) po vodě s prknem na nohou (kiteboardem) podobným surfu. Kromě samotné jízdy je možné s kitem provádět různé jumpy a triky ve výskoku. V tu chvíli by mě ani ve snu nenapadlo, že bych něco takového zkoušela, říkala jsem si, že je to sport tak akorát pro drsný týpky. Po pár měsících jsem začala vymýšlet, co budu v létě u moře dělat, i vzpomněla jsem si na Luďánka a rychle žhavila drát. Poradil mi, že profíkem v oboru je firma Harakiri kiteboarding. Zčekla jsem jejich web, vybrala kurz a překecala ségru, aby do toho šla s mnou. Za pár dní jsme už plné očekávání frčely na 860 km vzdálený poloostrov Hel v Polsku s jasným cílem naučit se kiteboardingu.

Natěšené nadšenkyně

Jedenáctihodinová cesta byla sama o sobě dost velký adrenalin a jen doufám, že mi zpětně nepřijde milostná korespondence od policie.
Před započetím kurzu podepisujeme reverz, že sportujeme na vlastní nezbezpečí a že za nás instruktoři nenesou odpovědnost. Papírování je vyřešeno a big boss Lenka se ujímá vysvětlování, jak bude kurz probíhat: „Tak, děcka (zasměji se, jelikož takto mi už dlouho nikdo neřekl), každý den budou dvě hodiny teorie a několik hodin praxe…“ Pak přiděluje každé dvojici instruktora s mezinárodní instruktorskou licencí IKO (International Kiteboarding Organization). Vyfasovaly jsme Dominika, který je profi rider Harakiri kiteboarding teamu, ale taky pěkný kluk, no posuďte sami. V duchu si pomyslím, že dalším plusem tohoto sportu je, že se mu z 90 % věnuje mužská část populace!

Teorie a zase teorie

Při vysvětlování teorie se na nás valí výrazy typu vítr fouká „side on shore“, což znamená směr větru podél břehu, dále „power zone“, to je prostor na obloze, kde má drak největší sílu tahu, a jiné hlášky. Jelikož v tomto ohledu nejsme poznamenané žádným podobným sportem, Dominik nám vše vysvětluje na nákresu a během chvíle začínáme chápat „vocogou“. Uklidňuje nás: „Až budete mít kita v ruce, bude vše jasné.“ Hurá! První část teorie je za námi a těšíme se do vody, ale chyba lávky. Než se budeme moci pustit do akce na hladině, musíme se naučit perfektně ovládat draka na zemi. K tomuto účelu slouží malý dráček o velikosti cca 2 m2. Na cvičné louce kousek za kempem vybalujeme komorového draka, který se používá na souši. Do vody je nafukovací, ale s tím se seznámíme dalšího dne. Draka navazujeme na systém 20metrových barevně odlišených šňůr, na jejichž konci je řídicí ráhno, kde jsou stejně barevně označené strany. Levá strana červeně a pravá modře, že by se výrobci inspirovali naší politickou scénou? Dominik nám popisuje jednotlivé části, vysvětluje funkčnost a zdůrazňuje: „Jsou-li barvy prohozené, tak je někde chyba a může se stát, že draka neodstartujete nebo se bude špatně řídit.“ Dříve než se začneme učit pilotáž, nafasujeme „trapézák“, tedy vestu s trapézovým úchytem (kovový hák) na břiše, který slouží k upevnění již letícího draka pro pohodlnější ovládaní. Pro minimalizování úrazu dostaneme slušivou helmu.

Unesena drakem

Dominik nám ukazuje, jak startovat draka, což se u začátečníků bez pomocníka neobejde, a jak se pomocí osmiček ovládá směr a tah. Když se na něj dívám, říkám si: „To je lehký jako facka.“ Jenže ouha, když dostanu draka do ruky já, tak mě nějak neposlouchá a dělá si, co chce. Pobíhám za ním jak splašená v závěsu nejen já, ale i sestra, která mě kvůli bezpečnosti drží za „handl“ na zádech vesty. Dominik na mě křičí: „Přitáhni levou, říkal jsem levou, ne pravou!“ Je evidentní, že není zvyklý na to, že holky si často pletou strany, ale to už se ozve rána jak z děla. Drak leží na zemi a já s obavami říkám: „Mám vyděláno, co?“ „Ale kdepak,“ odpoví Dominik, „ten už toho zažil, ten něco vydrží.“ Kite je v pohodě a následují další pokusy, a to už Dominik mění taktiku a neustále volá: „Červená, víc červené a teď pořádně modrá…“ Po chvíli mlácení s drakem o zem konstatuje, že nám to s prckem jde, a vytahuje čtyřmetrový kousek. A to je jinčí kafe, ten už má slušnou sílu. Proženu draka středem power zóny a už mě unáší k obloze, sice jen pár centimetrů, ale to stačí. Adrenalinek se mi začíná pumpovat do krve a zkouším, co drak, nebo spíše já vydržím. Provokuji draka, a ten mi to oplatí a zažene mě do kopřiv, au, au, ale ani to mě neodradí a dál se ho snažím zkrotit. „Však ty budeš poslouchat, holomku!“ křičím na něj v euforii.

Celý článek najdete v čísle srpen - září 2007