Jsem racionalista. Občas si však říkám, že ve svém předchozím životě jsem byl asi mediterán.

S Michalem Vieweghem jsem se potkala v poklidném prostředí pražské fotogalerie Louvre. Přišel včas, jeho odpovědi byly přímé, trefné, se špetkou nadsázky a humoru. Přesně takové, jako jeho poetika, na kterou jsme zvyklí.

Je to zkušený profesionál, který vás příjemným způsobem motivuje být neustále ve střehu…

Musím vás pochválit za perfektní webové stránky. Našla jsem na nich seznam nejčastěji kladených otázek a odpovědí, čím motivujete zvědavé reportéry a novináře pořádně se na rozhovor připravit. Já začnu zlehka, letně. Jak budete trávit letní sezónu?

Tradičně. Pojedeme na Hvar na téměř tři týdny. Jezdíme tam za známými, já sám už patnáct let. Možná jednou nebo dvakrát jsme pobyt vynechali kvůli porodům. Ale jinak jsme tam pořád.

A když už mluvíme o tradičních výjezdech, tak bych rád uvedl měsíc autorského čtení v Brně, který bude tentokrát i v Ostravě. Takže budu jeden den v Brně a druhý v Ostravě. Budu číst ze svého nového románu - stejně jako v srpnu na desátém ročníku Sázavafestu. To jsou moje pevné body léta.

Zmínil jste nový román. Můžete nám o něm říct trochu více?

Román se jmenuje Biomanželka. Je to lehce autobiografický příběh, samozřejmě pojednaný ve velké ironické a doufám i sebeironické nadsázce. Je to o spisovateli, který je v době svatby pro svou manželku „jednička“, ale postupně se v jejím žebříčku hodnot za deset let propadá na desáté místo. Alespoň tak mu to připadá. Předčí ho různá mateřská centra, bio-kluby, kurzy masírování kojenců, laktační poradenství a podobné věci...

Myslíte, že půjde o další námět na film?

Možná mi nebudete věřit, ale zatím jsem o tom opravdu neuvažoval. Je tam sice dost slovního humoru i situační gagy… Ale ještě jsem si nepoložil otázku, zda to je převeditelné do filmu nebo ne.

Mám jiný plán. Teď s Honzou Hřebejkem připravujeme novou vztahovou komedii. Ostatně, již je natočený a stříhá se film Román pro muže, který bude mít premiéru v září.

To je skvělé! Myslím, že Biomanželka je vzhledem k aktuální době velmi atraktivním tématem. Jak se stavíte k problematice feminismu či bisexuality? Můžete říct, že knížka je inspirovaná vašimi vlastními manželskými zkušenostmi?

My naštěstí zatím žádný skutečně vážný problém nemáme. I proto si mohu dovolit takový luxus, zabývat se našimi malými nedorozuměními a dělat si z nich legraci.

Jak se říká: „Stokrát nic umořilo osla“ - tak o tom ta knížka je. Manžel si připadá ukřivděný a dokonce v nadsázce říká, že „byl pohlavně zneužitý“, že vlastně posloužil jenom jako dárce spermatu a pak byl odsunut na vedlejší kolej. Tak to jsem napůl já. Ten umořený osel.

K aktuální tvorbě patří i knížka pohádek Tři tatínkové a jedna maminka, která se tak trochu vymyká vašemu portfoliu. Zajímalo by mne, jakým způsobem vznikala.

Já jsem už vlastně jedny pohádky napsal. Jsou to Krátké pohádky pro unavené rodiče, čili už tato knížka je tak trochu v mém seznamu knížek výjimečná. Ale i třeba Andělé všedního dne, nejsou zrovna moje typická poetika - to jenom na okraj, upřesňující poznámka…

Knížka Tři tatínkové a jedna maminka vznikla více-méně náhodou. Náš soused na Sázavě kamarádí s nakladatelem Jirkou Štěpánem z nakladatelství Brio, který se mě jednou zeptal, zda bych mu nemohl napsat pohádkovou knížku. Já mu řekl, že musím být věrný svému nakladateli, ale že si umím představit knížku, kde by byli tři-čtyři autoři a já bych byl jedním z nich. Takže jsem do toho přizval svého nakladatele, abych ho zbavil možnosti protestovat a potěšilo nás, že se k nám přidal Pavel Šrut, který je dnes již renomovaným autorem pro děti. A ten s sebou přivedl Galinu Miklínovou, která dala knížce krásný výtvarný kabát. Takže myslím, že je to nakonec knížka povedená.

Jste nejprodávanějším českým spisovatelem. Jak jste se k této obdivuhodné pozici dopracoval?

Pokaždé opakuji, že na začátku mé spisovatelské kariéry stála, mimo jiné, šťastná náhoda. Že jsem v roce devadesát dva přišel s románem, na který se tak trochu čekalo – s groteskou o socialismu Báječná léta pod psa, za kterou jsem dostal Ortenovu cenu a pak o tom udělal asi dvacet pět rozhovorů. A ono se to začalo nabalovat. Ale zároveň bych si rád myslel, že kdyby tam nebyla i špetka talentu, pracovitosti a tak dále, dnes bych tady s vámi neseděl. Setrvačnost úspěchu funguje, ale maximálně u jedné či dvou knížek. Já teď píšu svou dvacátou druhou, takže se domýšlivě domnívám, že dobré jsou i ty ostatní.

Báječná léta pod psa byla vaše autorská prvotina?

Ne. V osmdesátých letech napsal dvě novely, z nichž ani jedna nevyšla, protože narazily na cenzuru - což nebylo divu, protože jedna byla takovým sarkastickým obrazem tehdejší filozofické fakulty, což vyjít skutečně nemohlo, a ta druhá byla průhlednou metaforou o životě ve lži a s tím jsem logicky narazil taky. Takže jsem si pak záměrně zvolil komorní psychologické téma, o kterém jsem předpokládal, že nebude nikomu vadit. Letní pouť, malé město, vražda učitelky na malém městě, různé skupiny lidí, kteří si utvářejí názory na to, kdo je vrahem a tak dále a tak dále. A můj předpoklad se nakonec potvrdil. Měl jsem kladný lektorský posudek, což byla tehdy podmínka vydání, už v roce osmdesát osm. Jenom dlouhé výrobní lhůty nakladatelství Československý spisovatel, zabránily tomu, že jsem nevyšel před revolucí. Takže má prvotina jsou formálně vzato Názory na vraždu a Báječná léta pod psa je má druhá knížka.

Celý článek najdete v čísle srpen - září