Taťána le Moigne vede českou pobočku Googlu, největší internetové firmy světa. Za necelé dva roky ji dokázala vytáhnout mezi špičku v rámci Googlu. Úspěšná je i coby návrhářka her pro děti. Přitom, když s tou první pod paží obcházela většinu velkých výrobců, smáli se jí, že se zbláznila a že nic takového si nikdy nikdo nekoupí.

Říká se o ní, že patří mezi pětadvacet nejmocnějších žen českého byznysu, a tak při setkání s ní logicky čekáte manažerku v kostýmu a černých lodičkách na vysokém podpatku, z níž na první pohled čiší přísnost a disciplína. Očekávání zhatí hned první pohled. Taťána má na sobě džíny a luxusní bílou košili, jejíž límec téměř zakrývají husté dlouhé kudrnaté rozpuštěné vlasy. V kanceláři má klasický stolní počítač, k dispozici rovněž notebook, na stole leží jeden moderní mobilní telefon. Za hodinu a půl, co s ní strávím, zazvoní pouze jednou. Táňa mluví spontánně, umí být veselá a doslova září, když se dostaneme k tématu dětských her, které vášnivě ráda vymýšlí, vyrábí a prodává. Čím víc ji poznávám, tím méně mi zapadá do představy manažerky, s níž jsem k ní do kanceláře vešla. Není to dáma s několika mobilními telefony při ruce, která během telefonování i při rozhovoru mezi čtyřma očima striktně váží každé slovo, hlídá emoce a zároveň průběžně kontroluje hodinky s tím, že po plánovaných šedesáti minutách náš dialog nekompromisně utne. Na diktafon mluvíme téměř hodinu a půl, pak si povídáme ještě neformálně. O práci, o dětech, o životě, o zahraničních zkušenostech. Přestože jsem ji zdržela déle, než očekávala, v sedm hodin dokáže veškerou techniku vypnout a odjíždí domů za rodinou, francouzským manželem a sedmiletým synem Arsenem. „Myslím si, že člověk by si měl život rozdělit tak, aby našel čas na práci, ale taky na budování vztahu v rodině, na přátele a na koníčky. Je důležité hledat a udržovat v životě rovnováhu, protože za extrémy člověk platí příliš vysokou cenu,“ říká.

Políbení technologické múzy

Že patří mezi nejmocnější ženy byznysu, hodnotí velmi skromně. „Určitě to nepřipisuju své maličkosti. Je to zásluha Googlu, že jsem dostala příležitost a že v sobě jméno firmy nese takovou prestiž,“ říká. Původně chtěla být lékařkou a pomáhat druhým. Medicínu však vyměnila za informační technologie. Z velké části se na tom podepsal vliv rodiny a hlavně tatínka, který se pohyboval v oblasti výpočetní techniky. Koupil jí první počítač a taky ji dokázal přesvědčit, aby se místo medicíny věnovala oboru, který se tenkrát sestával z práce s velkými sálovými počítači, lidmi a s masovým využitím neměl vůbec nic společného. Přestože vystudovala obor „Automatizace systémů řízení“, programování ji nikdy příliš nelákalo. Fascinoval ji spíš vývoj světa, přístup k informacím a schopnost s nimi pracovat, což považuje za prazáklad vzdělanosti. „Dnes už není nutné všechno se naučit, ale je potřeba vědět, kde je možné informace dohledat a především jak se v nich zorientovat. Celý svět má dneska přístup k moderním technologiím. Miliarda lidí jen online, tři miliardy lidí mají mobil, tedy přístup k informacím a ke vzdělanosti.

Celý článek najdete v čísle duben-květen 2009