Je jí teprve dvacet a je nejmladší česká sládková. Vaří pivo v malém varnsdorfském pivovaru a sní o vlastním podniku. Nikol Krmenčíková už téměř rok boří mýty o tom, že pivu u nás rozumí výhradně muži.

Sejít jsme se měly brzy ráno, a tak jsem nepozvala Nikol do hospody, ale do jedné pražské kavárny. V domnění, že pivo sice pije, ale určitě nesnídá. V tuhle hodinu má přece na pivo chuť málokdo. Spletla jsem se. Nikol pivo snídá, dokonce dost často. Nicméně tentokrát si objednala kávu. „Celý den se pohybuju ve varně, často ochutnávám pivo i v sedm hodin ráno,“ překvapila mě. Pít pivo je její povinnost. Nelije ho do sebe každý den litry, ale pokud zrovna zlatý mok vaří, vypije minimálně tři až čtyři třetinky. Ráda si ho dá i v restauraci, ve většině případů ale dává přednost podnikům, kde nabízejí piva z malých pivovarů. Poprvé okusila pivo v sedmi či osmi letech, kdy jí tatínek dal srknout z naplněného půllitru po nedělním vepřu, knedlu, zelu. Neprožila žádné osudové prozření, kdy by po prvním loknutí věděla, že o její budoucí profesi je rozhodnuto. „V dětství jsem snila o tom, že budu zdravotní sestra nebo módní návrhářka, každopádně ještě na konci základní školy jsem neměla jasno, co chci dál studovat,“ vzpomíná. Na dalším směrování se nejvíc podepsal fakt, že neuspěla v přijímačkách na dvě pražská gymnázia. V obou případech skončila buď druhá nebo třetí pod čarou a nepomohlo ani odvolání. Aby nestrávila rok pouhým čekáním, jestli to příště vyjde, nastoupila na Střední průmyslovou školu potravinářských technologií s tím, že za rok to na gymnázium zkusí znovu. Školu už neopustila. „V prvním ročníku jsme se ve škole bavili o pivu pouze teoreticky, ale ve druhém ročníku už jsme začali pivo vařit ve školním pivovárku. Od té doby tu práci miluju,“ usmívá se. První várku piva uvařila právě ve škole při pivních slavnostech. O rok později ji jeden z učitelů oslovil, aby mu pomohla s vedením kurzů vaření piva pro veřejnost. Kývla. Vzápětí přišla nabídka stát se paní sládkovou. Na kurz totiž přišel Jan Kočka, zastupující Josefa Šustu, který právě ve Varnsdorfu otevíral vlastní minipivovar. „Párkrát jsem mu pomohla při pořádání různých zábav jen jako brigádnice. Loni se mě zeptal, jestli bych nechtěla dělat sládkovou. Řekla jsem, že ano. Od té doby cestuju každý týden na sever Čech a zase zpátky,“ říká.

Jak se bydlí v pivovaru

Už to bude skoro rok, co nejmladší česká sládková pravidelně pendluje mezi Prahou a Varnsdorfem. V Praze bydlí a první tři dny v týdnu tráví v posluchárnách Vysoké školy chemicko technologické. Většinou ve čtvrtek brzy ráno odjíždí z Prahy do Varnsdorfu, kde vaří pivo a kde má přímo v pivovaru taky svůj pokoj. Zpátky do Prahy se vrací v neděli. „Je to náročné, k učení se musím přemlouvat, ale vaření piva mě baví a vzdělání je potřeba,“ říká. Celý den musí být k dispozici ve varně, v pivovaru tráví průměrně osm hodin.

Celý článek najdete v čísle prosinec - leden 2008